František J. Sláma

Bechyňský děkan, národní a zemědělský buditel /nar. 16. 5. 1792 v Bojenicích, zemř. 5. 8. 1844 v Mariánských Lázních/. 

V lázních hledají lidé ztracené zdraví, někdy tam však nacházejí i konec své životní pouti. V Mariánských Lázních potkal tento osud Františka J. Slámu, děkana bechyňského, v roce 1844. Přijdete-li na mariánsko-lázeňský hřbitov v překrásném lesním prostředí, najdete blízko u hlavního vchodu hrob, jehož kříž nese tento nápis: Zde odpočívá v Pánu zesnulý František Josef Sláma, děkan bechyňský, zemřel 5. srpna 1844. Hledáš-li kde české klenoty, jeden z nich spočívá zde, klenot totiž vzácné osvěty, věrný Bohu, vlasti své.

Slámovi náleží čestné místo mezi knězi-vlastenci, které měl český národ v 1. polovině 19. století, náleží mu bezesporu i přední místo mezi zemědělskými buditeli ujařmeného selského lidu. Sláma byl jedním z kněží, kteří se neomezili ve svém působení jen na kostel, kazatelnu a farníky, ale kteří každým nervem byli co nejtěsněji spjati s celým životem lidu, z něhož vzešli a o jehož národní, hospodářské a kulturní povznesení se starali všemi silami a prostředky. Ve Slámovi vykrystalizovaly všechny dobré povahové složky jihočeského zemědělského člověka: houževnatost a neústupnost, pracovitost a neúnavnost, střídmost a šetrnost, neoblomnost a neohroženost.

F. J. Sláma se narodil 16. května 1792 v Bojenicích u Bernartic na Táborsku (okr. Písek). Jako nadaný synek malého sedláka studuje na německém gymnáziu v Českých Budějovicích a po absolvování v r. 1808 jde na tři roky studovat filosofii do Prahy. Tam jeho milovaným učitelem náboženství je B. Bolzano. Seznamuje se s V. Hankou a Krameriův „Hlasatel“ je hlavním zdrojem národního uvědomění. Po skončení filosofických studií studuje teologii v Českých Budějovicích a v r. 1815 je vysvěcen na kněze.

Jako kaplan působí na zámku zelenohorském v Nepomuku /1815-1818/, v Prachaticích /1818-1825/ a na Orlíku /1825-1832/, v letech 1832-1840 je farářem v Chrášťanech a v posledních čtyřech letech jeho života /1840-1844/ je děkanem v Bechyni.

Místa jeho působení jsou zatěžkávací zkouškou pevné národní páteře Slámovy. Všude se němčí a zámeckým pánům se nechce líbit kaplan, který nesmlouvavě nabádá k lásce k českému jazyku, jenž páni odsoudili k vymření. Slámovo vlastenecké úsilí je jeho církevními nadřízenými přijímáno jako „nevčasná horlivost“ a „novotářské myšlenky“. Zámecká kněžna na Orlíku žádá na Slámovi, aby vyučování ve škole i služby boží konal německy jako jeho předchůdci. Nepatrný kaplánek však odpovídá:“V té věci se zachovám dle svého svědomí a nad to nemohu jinak činiti“. Nerespektuje příkaz kněžnin a do školy i do kostela zavádí češtinu. Nepokrytě se hlásí k prostému selskému lidu, vzněcuje a živí v něm národní vědomí, radí, poučuje, nabádá a pomáhá slovy i skutky.

Kromě své literární činnosti v „Časopise českého musea“, v „Časopise pro katolické duchovenstvo“ a „Květů“ z oboru církevní i národní historie, vydává spis „Obraz minulosti starožitného města Prachatic“ r. 1838. V místech svého působení zakládá obecní knihovny a čtenářské spolky, pro něž opatřuje české časopisy a české knížky, kterých bylo tenkrát poskrovnu. Překládá z němčiny, píše pedagogická pojednání ve snaze zkvalitnit výchovu i výuku venkovské mládeže.

Sláma, jako všestranně dobrý znalec venkovského života a zemědělského lidu, nespokojuje se jen církevní a vlasteneckou činností. Ví, že lid je třeba povznášet i hospodářsky, radou i pomocí mu účinně pomáhat ve všech jeho denních starostech, prakticky zlepšovat jeho bědný stav, napřed položit grunty k hospodářské síle a na nich bezpečně budovat grunty kulturní a národní. Vidí, že je nutné z kazatelny a od oltáře jít do chalup, radit, poučovat a hospodářsky osvěcovat a urychlovat onen revoluční převrat, který nastupoval v zemědělské výrobě: přechod od starého hospodářství trojhonného /trojstranného/ s úhorem k hospodářství střídavému, čtyřhonnému s okopaninami a jetelovinami a bez úhoru. Byl to přechod od hospodářské soustavy, která v našich krajích vládla téměř deset století a při níž 1/3 výměry všech polností ležela ladem, kdy se nepěstovaly brambory a jeteloviny a lidé i zvířata často trpěli hladem. O všech těchto věcech psal v Časopisu českého musea a z kazatelny i mimo kostel šířil to, čemu se později odborně říkalo zemědělský pokrok. Rolníky zvláště nabádal k pojišťování proti živelným pohromám, ohni, pádu dobytka apod.

F. J. Sláma byl synem kraje, kde už je v krvi pamatovat na „zadní kola“. Když byla zřízena Česká spořitelnice, nejenže nabádal k ukládání úspor rolníky, řemeslníky a čeleď, ale on jako vždy nezůstával v půli cesty a jen u teorie, ale prakticky ukazoval, jak se to dělá; sbíral ochotně peněžní částky vkladatelů a sám je posílal do Prahy nebo od svých známých je nechával ukládat.

Můžeme ho také pokládat za duchovního otce našeho prvního zemědělského časopisu. Už v roce 1830 ve svém pojednání „ O štěpaření v Čechách“ v Časopise českého musea volá po naučném časopise pro venkovský lid, „ve kterém by se především promlouvalo o věcech hospodáři venkovskému užitečných a potřebných, kterým by takto vyplňovala pozůstávající mezera u vzdělání Čecha prostého,..“ V roce 1836 vypracovává podrobný program navrhovaného časopisu a po dlouhém dopisování a vyjednávání, které zabraly mnoho času a energie Slámova života, přikročila c. k. vlastenecko-hospodářská společnost v r. 1838 k vydávání časopisu, který nesl název „Ponaučné i zábavné listy pro polní hospodáře a řemeslníky v Čechách“.

Sláma se však dožil velkého životního zklamání. Jeho návrhy o věcném obsahu časopisu společnost nerespektovala a nový časopis byl sice tištěn česky, ale byl jenčeským překladem německého časopisu. Vycházel měsíčně do r. 1847 a po různých přejmenováních začal od r. 1856 vycházet pod názvem „Hospodářské noviny“. Ty našly tisíce čtenářů na venkově a podněcovaly pro hospodářský pokrok. A tak se Slámův projekt uskutečnil až 12 let po jeho smrti.

Po svém zklamání chtěl jako náhradu dát do rukou zemědělskému lidu vhodné hospodářské spisy. Jejich autory byli zpravidla kněží. Spisy měly ráz obsáhlé povídky, kde se v zábavné formě stavěly čtenářům před oči příklady vzorného náboženského života, poctivé práce a lásky k bližnímu a současně i nové směry úspěšného hospodaření.

Bechyňský děkan se rozhodl hned dvakrát: jeden takový spis přeloží, jiný sám napíše. V němčině psaný spis Josefa Mejstříka, děkana světelského „Izidor, sedlák Lhotský“ přeložil a upravil, ale vyšel až po jeho smrti v r. 1845. Vlastní knížka Slámova „Jaroslav Myslík z Nedbalic“, na níž horlivě pracoval až do své smrti, nevyšla už nikdy a zatím ani nedokončený rukopis nebyl nalezen.

F. J. Sláma byl člověk zlatého srdce. Jeho ruka zůstávala otevřená pro všechny potřebné, zvláště pro studující mládež. I jeho poslední vůle mluvila za něho po smrti: jmění odkázal chudým a svoji knihovnu čtenářskému spolku v Bechyni, který založil.

Dne 30. 6. 1888 byla na děkanském domě v Bechyni slavnostně zasazena do zdiva deska na památku F. J. Slámy.

Z pozůstalosti učitelky Obecné školy v Bechyni pí. Svatkové a materiálů Dr. Ing. Václav Kálala sestavil Josef Zunt

Obsáhlejší text je k dispozici v Městské knihovně v Bechyni. 

27.4.2015 23:09:08 | přečteno 609x | libor.benda
 

Městský úřad Bechyně

nám. T. G. Masaryka 2
391 65 Bechyně

tel.: +420 381 477 010
e-mail: posta@mestobechyne.cz
datová schránka: sshbg5j 

Další kontakty

Úřední hodiny

úřední dny:
pondělí, středa 7.30-11.00, 12.00-17.00

ostatní dny:
úterý, čtvrtek: 7.00-11.00, 12.00-15.00
pátek: 7.00-11.00, 12.00-13.00

 
load