Současná doba nepřeje příliš zájmovým aktivitám, a to tím spíše, jsou-li tyto iniciativy neplacené či dokonce vyžadují po člověku “dát něco ze svého”. O to více by každá snaha připravit dobrovolně něco pro druhé a zejména pro děti, jimž nedostatek možností smysluplného využití volného času otevírá cestu k nejrůznějším druhům "zábavy", má být ceněna a hlavně podporována. V našem městě existuje skupina nadšenců, kteří nelitují svého času a prostředků, a jejich přičiněním se začíná rodit akce, navazující na dřívější “Dobývání hradu Dobronice”. Jelikož připravované klání je motivováno dobýváním Bechyně táborskými vojsky v 1.polovině 15.století, má tento článek podat informaci o historii těchto bojů a o místě Bechyně v dějinách husitské revoluce.

Když po smrti Jana Husa začala v Čechách probíhat mohutná vlna nepokojů, jedním z center se stalo okolí Bechyně, i přes odpor majitele panství Jindřicha Lefla z Lažan. Jeden z největších táborů lidu, na kterém probíhalo kázání a bohoslužby dle rodících se zásad kališnictví a kde kazatelé seznamovali lid s myšlenkami velkého Mistra, se konalo na vrchu Burkovák na Bechyňsku. Setkání bylo rozhodující pro další vývoj revoluce, došlo zde k jednání vůdčích postav hnutí a byl zde dohodnut další postup. Samotné naše město však po odchodu prohusitsky smýšlejících obyvatel zůstalo na straně katolické protihusitské skupiny v čele s mocným Oldřichem z Rožmberka. Bechyně se stala nepohodlnou táborským husitům, kteří se postupně snažili zajistit bezpečnost svého budovaného centra.

K první přímé vojenské akci došlo brzy po příchodu hejtmana Jana Hvězdy z Vícemilic, zvaného Bzdinka, na Tábor v polovině roku 1422. Tehdy byla Bechyně na základě dohody mezi jejím vlastníkem a Oldřichem z Rožmberka nejsevernějším správním střediskem rožmberského panství. Podle téže dohody byla hájena společnou posádkou pod vedením Jana Leskovce. V létě roku 1422 (někdy se uvádí 26.červenec) oblehli táboři Bechyni. Město bylo dobyto - dle některých badatelů zradou, hrad odolal. Mezi prvními do města vpadl velitel Jan Hvězda a s ním Přibík Tluksa z Kamene. Husité  vypálili město i klášter (stopy požáru byly zjištěny při nedávných archeol. výzkumech), mniši a část obyvatel zahynula, někteří byli zajati. Bechyně nedobytým hradem však stále představovala pro táborské husity možné ohrožení důležité spojnice mezi Táborem a husitskými centry Pískem a Prachaticemi. Pomyslné příměří trvalo až do roku 1428. Bechyňská posádka v březnu toho roku využila nepřítomnosti polního vojska na Táboře a pokusila se město oblehnout. Spálila části opevnění, ale větší škody nenadělala. V létě 1428 však situace nahrála táborům k ráznému vyřešení letitého problému. Bechyňský pán Hynek Lefl z Lažan, syn Jindřicha, který zahynul při bojích pod Vyšehradem na straně krále Zikmunda v roce 1420, nemohl po roztržce s Oldřichem z Rožmberka počítat s jeho pomocí. 8.července toho roku se tak kolem Bechyně rozložilo vojsko celé táborské strany pod vedením Prokopa Holého a ze čtyř ležení byla dosud nedobytá hradní pevnost ostřelována z děl a praků až přibližně do září(!). Koncem tohoto měsíce však bylo zřejmé, že Bechyně dlouho neodolá, a začala jednání o příměří, které vstoupilo v platnost v polovině října. Hrad byl vydán výměnou za volný odchod stočlenného zbytku osádky. Při obléhání padl také Žižkův bratr Jaroslav, zasažen střelou z hradu, a snad i vrchní hejtman Jaroslav z Bukoviny. Bechyně dostala táborskou osádku a vzhledem k zásluhám při dobývání byl její správou pověřen Jan Bleh z Těšince - velitel táborského vojska. Zůstala v jeho držení do roku 1437, kdy ji výměnou za hrad Krakovec vykoupil Hynkův bratr Jan, řečený Bechyňka z Lažan. A tak, až se letos pod bechyňským zámkem  ozve třeskot zbraní a volání “Hrr na ně”, vmísí se do něho možná i ozvěna bojů z dob slavné historie našeho města.

(Jiří Beneš)