Fučíkova alej

V Bechyni jistě každý ví, kde je Fučíkova alej. Dokonce navzdory tomu, že označení této aleje bylo odstraněno už asi před půlstoletím, když byla rozšiřována silnice před železobetonovým mostem a prodlužován podchod na konci aleje lázeňského lesa. Ano, je to ta část aleje, která vede za silnicí před mostem až k dřevěnému srubu, tedy pod železničním náspem vlečky z nádraží do keramické továrny. 

Ale kdo si myslí, že je tato alej pojmenována podle Julia Fučíka v padesátých letech, naprosto se mýlí. Fučík, jehož jméno alej nesla, se jmenoval Stanislav Fučík, byl v prvé polovině minulého století velmi váženým občanem bechyňským a alej byla jeho jménem pojmenována už v třicátých létech min. století snad proto, že byl dlouholetým předsedou Okrašlovacího spolku v Bechyni a o mnohou úpravu města se zasadil. Kdo to byl?

Nezbývá než doslova citovat článek z časopisu Lázně Bechyně:

„Stanislav Fučík padesátníkem. Dne 5. října 1935 dožil se padesátin Stanislav Fučík, náměstek starosty města (Pozn.: náměstek bylo totéž, co dnes místostarosta, tenkrát bez platu). Je znám mezi námi již z doby předválečné (Pozn.: před I. svět. válkou) svým upřímným poměrem k myšlence sokolské. Byl proto několikrát zvolen i náměstkem starosty sokolské jednoty. Jasné vědomí národní povinnosti vedlo jej za I. světové války do čsl. legií v Rusku, kde přidělen byl později k ordonanční službě u generála Štefánika. Jako kurýr zahraniční armády vykonal na počátku republiky dvakrát cestu kolem světa. Po demobilisaci ujal se opět opuštěné živnosti truhlářské. Srdcem zůstal věren bratrstvu legionářskému a oněm základním ideám, na nichž je prof. Masaryk vybudoval. Věnoval se proto od počátku horlivě organisaci legionářské a náleží k předním pracovníkům v župě. Politicky zakotvil ve straně živnostenské. Z její vůle přijal mandát na radnici a byl i dvakráte kandidován do poslanecké sněmovny.“

Potud článek v časopisu Lázně Bechyně č. 14 z roku 1935.

Pan Fučík vlastnil dům mezi dnešní radnicí a tehdejším „katolickým útulkem“ (Pozn.: dnešní Domov důchodců). V zadním traktu měl velkou truhlářskou dílnu. V Bechyni byl znám především tím, že jeho pozornosti jako náměstka starosty neušlo snad žádné pochybení kohokoliv vůči obecnímu dobru a on sám, nebo jím poslaný obecní strážník vždy okamžitě zjednali nápravu. Po jeho smrti žila v domě jeho manželka, a protože byli bezdětní, odkázala majetek a nemovitost Domovu důchodců s podmínkou, že tento se o ní do smrti bude starat. Tak se stalo; po její smrti byl dům zrekonstruován a stal se součástí dnešního „domova důchodců“.

Jméno pana Stanislava Fučíka by si jistě zasloužilo úcty i dnešních občanů Bechyně a snad i pamětní desky na tomto domě. Ale zapadlo už v zapomenutí podobně jako jeho krásná alej, původně s vyhlídkou na vláček a v létě s vůní blízké růžové školky.

-frk-

Vytvořeno 11.9.2015 10:25:03 | přečteno 1605x | libor.benda
load