Bohumil Dobiáš ml.

Milý Božíku, ani se mně nechce psát do rubriky „Medailon“. Jakýpak medailon, vždyť jsme spolu furt. Raději bych ty vzpomínky nazval „O kamarádství“. Protože, Ty, Božíku, Káďo, Kašičko, po skautsku Baghíro, jsi byl kamarád pro celý život.

dobiasmlKdy my jsme se setkali poprvé? Bylo to ve třetí třídě obecné. Dobiášovi se přistěhovali do Bechyně v třicátých letech minulého století. Bydleli nejdřív v domě pana Suchana, kováře, v prvním poschodí. Ze vzpomínek na kovárnu, spolu s Božíkem, si pamatuji hlavně na kování koní, na žhavé železo, na učedníka Karla Novotného, kterého jsme nazývali plechostřil, zlobili jsme ho a on nám to oplácel tím, že z výhně vytaženými železy bouchal o kovadlinu a odpadlými okujemi nás pokropil. Samozřejmě nás pálily, o to víc, že jsme byli jen v trenýrkách.

Otec Božíka byl vynikající sochař a pedagog, rád jsem k nim chodíval, zajímalo mě novodobé vybavení domácnosti, obrazy, což u nás dosud nebylo, byly jsme tradiční rodina. Pojmenování Kašička si pro Božíka vymyslel jeho otec, protože se synek vytahoval, kasal, tedy Kašička, z toho vznikl pak Káďa.

Naše kamarádství však nastalo trvale ve společnosti skautů. Před válkou jsme byli spolu v oddíle vlčat. Nejkrásnější vzpomínky jsme měli na poslední předválečný tábor u Rytíře, kdy nás vedl Jarka Lenz. Za války jsme chodili trampovat pod skálu v Židově strouze s mým bráchou, Oldou, Láďou Vozábalů, kteří byli starší.; my jsme si cenili tohoto přátelství starších. Nebylo to však zadarmo. Mizerové kouřili a my jsme jim museli sbírat nedopalky cigaret po ulicích v Bechyni. Přidal se k nám i pátý člen - Jirka Cikánků. Nazvali jsme naši partu „Bratrstvo leopardů“, navzájem jsme se oslovovali „parde“. Byly to nezapomenutelné chvíle, kdy jsme seděli u táboráku při bráchově kytaře. Svátkem pro nás byla návštěva trampířů z Prahy, kteří zabloudili na Bechyňsko, naučili jsme se další písně a obohatili o další historky. Božíku, vzpomínáš?

Na tyto skautské tradice jsme navázali po válce, kdy jsme dospěli do věku skautů a mohli vést vlčata. Vedení se ujal můj bratr Olda a zapojil celou naši partu „pardálů“ do vedení. Alfons Paar, okrskový náčelník Junáka, nám poskytl pro vlčata místnost pro klubovnu v přední části zámku, vpravo od přední brány. Byli jsme s nimi na dvou táborech, než spadla klec.

První naše rozdělení s Božíkem bylo za války, kdy byla zavřená keramická škola, Božík se šel vyučit hrnčířinu do Hrdějovic, já jsem se učil u táty ševcovinu. Aspoň ty neděle nám zůstaly.

Spoustu krásných, veselých, někdy i méně veselých zážitků jsme spolu prožili na vodě. Dobiášovi měli kanoi, jeli jsme až do Prahy, i když jsme se hned na jezu v Bechyni „udělali“. V roce 1947 jsem začal studovat na Umprum v Praze, Božík dodělával keramickou školu. Společně jsme si koupili skládací kajak, jeli jsme ze Suchdola do Prahy, druhý rok jsme spolu jeli na Váh (všichni nás varovali), v rozvodněné řece jsme zajeli do lesa, přišli jsme o všechno, málem i o život. Přijeli jsme do Prahy vlakem bosi, aspoň jsme si koupili nové tenisky, abychom v Bechyni nedělali ostudu. Ty svítící tenisky okatě kontrastovaly s celým naším zevnějškem.

Po roce nastoupil na Umprum i Božík. Bydleli jsme spolu v suterénu vily pana generálního Svobody, který měl letní sídlo v Bechyni. To bylo zážitků, zimy a dlouhého cestování z Krče do školy. Pak jsme spolu bydleli v podnájmu na Vinohradech. Tam nás zase překvapily štěnice. Ale hlavně byli kamarádi, umění, spoustu legrace, na níž jsme měli s Božíkem stejný náhled a cítění a navzájem se doplňovali. To však je na ústní vyprávění.

Na dva roky jsme se rozešli,když jsem přerušil studium a šel na vojnu, pak zase Božík už skončil školu a také šel na vojnu.

Léta nás rozdělila, naše životy i rodiny, já jsem zůstal v Praze na volné noze, Božík v Bechyni. Měli jsme rozdílné politické a umělecké názory, o kterých jsme se bohudíky nepřeli. Scházeli jsme se dále aspoň o sobotách a nedělích, kdy jsem se vracel do Bechyně nejdříve sám, pak s rodinou, mnoho času jsme strávili na plovárně, u Dobiášů doma, na procházkách. Na stáří jsme se zase sešli se vzpomínkami na nejkrásnější dojmy z mládí, na lásky, na blbosti...

Skončím jednou z posledních vzpomínek, kdy jsme se sešli o Dušičkách na hřbitově. Byli jsme oba rádi, že žijeme zase spolu v Bechyni a Božík se svým neopakovatelným srandistickým tónem říká: „Heleď, Radlajs, my bysme si sem měli občas vzít stan, abysme si tady zvykali.“ Netušil, že za sedm měsíců tu bude „stanovat“. A mě za pár měsíců postihla mozková příhoda, říkal jsem si, že se tomu Božíkovi po mně stýská, že si pro mě sáhnul. Kdo ví?

Radko Plachta

Bohumil Dobiáš se narodil 15.června 1929 v Nemanicích u Českých Budějovic. V letech 1943 - 1945 se vyučil v hrnčířské dílně bratří Štěpánků v Hrdějovicích a keramické továrně Keras v Bechyni. V roce 1948 ukončil studium na Státní odborné škole keramické v Bechyni. Dále studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru keramiky a porcelánu prof. Otto Eckerta, v letech 1969 1971 absolvoval nástavbové studium na pedagogické katedře u doc.J.Uždila. V rozmezí let 1953 1964 pracoval jako výtvarník v Keramických závodech v Bechyni. Zde vytvořil řadu úspěšných a výtvarně hodnotných modelů figurální keramiky. Od r.1964 - 1987 byl učitelem kreslení a modelování na Střední průmyslové škole keramické v Bechyni. Na této škole nezastával jen funkci pedagoga, ale r. 1965 byl jmenován zástupcem ředitele a o dva roky později byl jmenován ředitelem Tuto funkci zastával až do r. 1985. Za jeho působení byla škola rozšířena o přístavbu dílenského provozu, bylo přistavěno třetí patro, vybudováno středisko VTI a vybaveny laboratoře. Škola se také stala obecně známou i v zahraničí díky pořádání mezinárodních symposií (od r.1966). V r. 1985 byl Boh.Dobiáš jmenován profesorem pro keramiku a porcelán na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Zde působil až do svého odchodu do důchodu v r. 1990. Od r.1957 byl členem Svazu výtvarných umělců a jako zakládající člen mezinárodního keramického symposia se zúčastnil symposií v Bechyni v letech 1966 - 1971. Byl sekretářem nadace Mezinárodního symposia keramiky v Bechyni, v r.1972 byl přijat za řádného člena Mezinárodní keramické akademie v Ženevě. Byl v řadě uměleckých komisí závodů, členem umělecké komise Českého fondu výtvarných umění pro spolupráci výtvarníka s architektem a nákupní komise Alšovy jihočeské galerie.

Vystavoval pravidelně své práce skupinově i samostatně. Zúčastnil se řady výstav jak v zahraničí, tak i doma. Těžištěm jeho práce, vedle návrhů pro keramickou výrobu, bylo užití keramiky v architektuře. Vytvořil řadu plastik,fontán a dekorativních stěn v moderní architektuře, zejména v jižních Čechách.

Byl mnohokrát odměněn za svou práci uměleckou i pedagogickou. Po svém odchodu do důchodu pracoval ve svém ateliéru. Zemřel náhle 8 .června 2001

In: Sklář a keramik 99, čís. 7-8/1999, str. 233. J.D.

Vytvořeno 28.4.2015 10:58:54 | přečteno 1685x | libor.benda
 

Městský úřad Bechyně

nám. T. G. Masaryka 2
391 65 Bechyně

tel.: +420 381 477 010
e-mail: posta@mestobechyne.cz
datová schránka: sshbg5j 
č. účtu: 19-0701467359/0800 

Další kontakty

Úřední hodiny

úřední dny:
pondělí, středa: 7.00-11.00, 12.00-17.00

mimo úřední dny je úřad otevřen takto:
(doporučujeme si schůzku předem domluvit)

úterý, čtvrtek:  7.00-11.00, 12.00-15.00
pátek:  7.00-11.30

 
load