Pracovala také ve výboru souboru v letech 1952 – 1954 jako jednatelka. S režií začala v r. 1949 hrou A. Jiráska „M. D. Rettigová“. V roce 1952 režíruje hru G. Zapolské „Morálka paní Dulské“ a k 100. výročí ochotnického divadla v Bechyni nacvičila hru G. Preisové „Její pastorkyňa“. V této hře obsadila do hlavní mužské role tehdy devatenáctiletého studenta zdejší SPŠK, pozdějšího význačného herce a současného režiséra Národního divadla Jana Kačera. Za svou režii získala i ocenění v soutěžích, např. za režii hry Platon Krečet v r. 1959.

Ve své divadelní činnosti se věnovala také dětem. V r. 1963 s nimi a pro ně nacvičila hru „Fripiri“. Hrála hry všech žánrů včetně pohádek pro děti, zvláště ráda měla komedie, kde dokázala svůj komediální talent uplatnit nejlépe. Pamětníci si jistě vzpomenou na její Sylvii Bennettovou v komedii A. Watkina „Co v detektivce nebylo“ z r. 1964. Její poslední rolí byl monolog J. Šamberkové z Průchových „Hrdinů okamžiku“ v r. 1966.

Když v květnu 1967 zákeřná nemoc předčasně ukončila její život, ztratil v ní soubor nejen výbornou herečku a režisérku, ale i osobnost, která dovedla své zkušenosti, životní optimismus a lásku k divadlu předávat ostatním. Pod vlivem její smrti nebyla realizována v tomto roce žádná inscenace a veškerá činnost v souboru se zastavila.

Podle kroniky DS Lužnice a ze vzpomínek současníků i vlastních sestavila M.Kubešová

Zleva: Zdeněk Barták, Helena Pekařová, Jan Kolář