Město Bechyně

Studia:

1956 – 1959 Střední průmyslová škola keramická v Bechyni a Střední uměleckoprůmyslová škola v Karlových Varech
1959 – 1965 – Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, ateliér - prof. Otto Eckert a prof. Jan Nušl.

Po studiu se věnovala navrhování šperků, jako návrhářka působila dva roky v Jablonci nad Nisou, byla výtvarnicí železnobrodského skla. První ocenění získala na Mezinárodní výstavě bižuterie v Jablonci nad Nisou (1965, 1968). Jejím zahraničním úspěchem byla účast na světové výstavě. Zpracovala kolekci šperků pro Světovou výstavu Expo 67 v Montrealu a to jí otevřelo cestu do Paříže, kdy její kolekci šperků zakoupil francouzský obchodní dům Dior. Následovala nabídka stipendijního pobytu v Paříži. V roce 1969 – 1970 pobývala v Itálii (výstava v Římě) a tam se seznámila se svým budoucím manželem, kanadským universitním profesorem Hugo Shoonerem. Od roku 1970 - 1990 žili v Kanadě, kde se narodila i jejich dcera Caroline, která je lékařkou.

Helena Schmausová Shoonerová se přestala v Kanadě věnovat šperkům a navrátila se ke keramice. Začala malovat fajáns (malba kobaltem). Zvláštní místo v její tvorbě zaujaly kanadské indiánské mýty, legendy a pohádky. Se svou přítelkyní pobývala několik dní v indiánské rezervaci u Toronta a tento pobyt se stal pro její následující tvorbu významnou inspirací. Koncem 70. let tvoří celou řadu miniatur a žánrových plastik zvířat. V 80. letech vytváří talíře se zvířecími motivy, lidských tváří a symbolu slunce.

Po svém návratu do Čech v roce 1995 se navrátila do bechyňské vily svého pradědečka, slavného vynálezce Františka Křižíka. Od roku 1993 mění Helena Schmausová radikálně svůj výtvarný projev. Opouští klasickou fajáns, při níž byla poněkud omezena v barevnosti. Už nemaluje do glazury, ale po vypálení plastiku šepsuje podkladovým nátěrem a pak na ní maluje. Helena Schmausová Shoonerová svou uměleckou dovednost vyjadřovala s estetickou invencí a se smyslem pro humánní životní filosofii, která se projevuje v lásce k přírodě, a k motivům z lidských příběhů. Uspořádala řadu samostatných výstav, většinu z nich pod záštitou Kanady a vždy v souvislosti s charitativní akcí. Spolu s ní se na výstavách spolupodílejí její spolužáci, zúčastňují se pravidelně keramických sympozií  - Český porcelán, a.s., Dubí. Dlouhodobě podporovala spolu se svými přáteli Dětskou psychiatrickou léčebnu v Opařanech nedaleko Bechyně

Helenko,

Je tady s Tebou všechno, co jsi měla ráda. Tvoje zahrada plná květin, stožár s kanadskou vlajkou, Tvoje veranda, Tvůj pohled na řeku, ve kterém se odrážejí okolní skály a tmavé borovice, zámek, klášter a Tvůj dům. Stůl v jídelně s bílým ubrusem a s židlemi, na kterých sedali Tvoji hosté, Tvé knihy a křesla na kterých jsi četla, Tvůj ateliér, štětce a porcelán s Tvými indiány a divokými zvířaty, modrý kobalt a glazury a televize umožňující Ti každodenní bohoslužby ve vzdáleném Římě. Pod schody kuchyň, kde jsi vládla a chystala dobroty pro okouzlené návštěvníky, pro přátele i kolemjdoucí. Je tady s Tebou i pohled z okna na nebe, stejně něžné a planoucí, jako jsi Ty. A jsme tu Tvoji hosté, přátelé, známí, Tvá dcera Nanynka i sestra. Všichni. Všichni Tě milujeme, Helenko. Chceme obsáhnout a dosáhnout Tvoji lásku. Tvá láska je nekonečná jako nebe nad námi. Tento kostel staletí schraňoval a odevzdával se velkorysosti víře a dobru a lásce. Je dnes naplněn Tebou a Tvým světem zdaleka ne malým. Je tady s Tebou milovaná Bechyně i vzdálená Kanada. Lidé zdejší i vzdálení, věci, které jsi brala do ruky a které jsi tvořila. Poletují zde Tvoji modří ptáčci a netrpělivý měsíc čeká na noční ticho, abys mohla poslouchat milovaně hučící jez.

Všechno prý končívá, Helenko. Ale láska je nekonečná. Helenko, my Tě milujeme.

Jan Kačer, 27. října 2018