Jan Kolář
1920 - 1998
Narodil se 12.5.1920 v Bechyni v rodině Kolářů na Kozím plácku v domě svého dědečka Jana a babičky Arnoštky, rozené Sedloňové, narozené také v Bechyni. I jejich rodiče a prarodiče byli bechyňskými rodáky. Otec Jan Kolář byl listonošem, maminka Marie, roz. Bambasová z Radětic, byla samozřejmě v domácnosti. Měl dva sourozence, bratra Miroslava, také akademického sochaře a restaurátora a sestru Marii, provdanou Douskovou. V roce 1925 se rodina přestěhovala do tehdy vzniklé vilové čtvrti Kolonie, nyní Křižíkovy čtvrti. Po ukončení bechyňské obecné a měšťanské školy studoval J. Kolář na tříleté Státní odborné škole keramické v Bechyni, kde absolvoval v r. 1938. Jeho studia pokračovala díky uměleckému nadání na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze v ateliéru prof. Karla Dvořáka. Bohužel s přestávkou totálního nasazení po uzavření českých vysokých škol, kdy pracoval v Německu. Ale protože se již oženil a očekával narození dítěte, dostal se nelegálně po různých peripetiích zpět do Prahy ke své ženě, paní Janě Kolářové-Bělohlávkové. Nicméně byl mezitím dopaden policií a vězněn v Ruzyni. V roce 1944 se jim narodila dcera Jana. Po válce školu dostudoval a absolvoval v r. 1946 u téhož profesora. Poté se stal členem Jednoty výtvarných umělců, která měla svůj pavilon na Příkopech. V jejím rámci se zúčastňoval výstav.
Po absolutoriu se věnoval hlavně portrétům, např. sochaře R. Soudka, Frant. Cihláře; uveřejňujeme jeho portrét otce, který ve svém zpracování má resonanci svého tragického osudu /zabil se při práci v lese/. Charakteristické zpodobnění má i portrét Jindřicha Plachty, který je umístěn ve foyeru Vinohradského divadla v Praze nebo portrét hudebního skladatele Evžena Illína, také bechyňského rodáka. Ztvárnil i oficiální portrét Jana Masaryka.
Jeho doménou v té době bylo zpodobnění půvabů dívčího těla, pojaté intimně, lyricky a básnicky. Přišly však doby méně romantické a politicky tvrdé, sochař Jan Kolář se raději obrátil k přírodě, zvláště k té rodné, jihočeské. A protože byl vášnivý rybář, zaujal ho především svět ryb. „Jejich tělo vyjadřuje samo o sobě napětí a pohyb dává právě sochaři možnost v jednoduché sumární podobě vyjádřit jakousi podstatu organického tvaru. Plastická kontura a linie rybích těl mají v sobě plno dynamiky, jež může být vyjádřena strohou moderní zkratkou. A jako keramik dovede tuto tvarovou stránku doplnit barevným odstínem glazur a tak obdařit rybí motivy poetickým akcentem. Je v nich pak modř vodní hladiny i hněď hlubin, je v nich lesk i chvění, jež keramická forma přenáší z přírody do uzavřeného statutárního tvaru. Hlína se tu mění v ilusi vodního živlu, v živého těla jako znaku, jako znaku jakési heraldické zkratky celých jižních Čech.“
To je citace z katalogu Městského muzea a galerie ve Vodňanech, kde v červenci a srpnu 1991 vystavoval Jan Kolář své životní dílo.
Vedle své sochařské práce byl i významným restaurátorem. Zúčastnil se na restaurátorských pracích při záchraně sgrafit prachatických domů, na sgrafitech v Nelahozevsi, Ješovicích na Moravě, na zámku v Bechyni. Restauroval i řadu kamenných a dřevěných plastik.
A co v Bechyni z jeho díla uvidíme? Plastiku kapra v kašně na náměstí T.G.Masaryka, sumce v lázeňském parku, reliéfy na rybářské klubovně.
Zemřel 12.5.1998.
Z rodinného archivu, vzpomínek a katalogů napsala A.Plachtová
