Jan Nehasil

MUDr. Jan Nehasil se narodil v Praze na Vinohradech dne 24.června 1888, jako jedno ze tří dětí. Jeho otec (pocházel ze třinácti dětí) se stal po dvanáctileté vojenské službě, kde působil jako muzikant, pražským policajtem. Matka rozená Karnetová (dcera leštiče parket) byla domovnicí.

nehasilPo studiích na akademickém gymnáziu, které absolvoval se spisovatelem Františkem Langrem a na které chodil i Jan Masaryk, absolvoval lékařskou fakultu University Karlovy. Svá studia ukončil asi dva roky před začátkem 1. světové války. Prezenční službu v rakouské armádě odsloužil ve funkci zdravotníka v srbském Mostaru. Tam měl možnost se prvně seznámit s řečí i mentalitou obyvatel Balkánu. Postupně se naučil srbsky, chorvatsky, francouzsky, německy, anglicky a turecky. Od vypuknutí 1. světové války sloužil v rámci rakouské armády, jako štábní lékař a prošel boji na několika frontách v průběhu následujících čtyř let. Válečné tvrdé zkušenosti jej přiměly k tomu, aby nehledal snadný a pohodlný život. Hned po ukončení války se dal k dispozici, jako lékař Mezinárodnímu Červenému kříži. S americkou a anglickou misí vybudoval základy zdravotní služby, jako okrskový lékař v Kavadaru v daleké Makedonii těžce postižené frontovou válkou.Tam působil po dva roky téměř na jižní hranici tehdejší Jugoslávie, kde žili společně Makedonci, Srbové a Turci. V průběhu 1. světové války se oženil s jednou z prvních absolventek Minervy prvního dívčího klasického gymnázia.

Ve třetím roce tehdy mladé Československé republiky se vrátil se svou rodinou do vlasti a na základě vzpomínky ze školních výletů v době gymnazijních studií a volné umístěnky si zvolil malé krásnéměstečko v jižních Čechách - Bechyni - jako místo svého dalšího působení. Zprvu bydlel v podnájmu s vyřazeným nábytkem u poválečné misie a později se přestěhoval do dnešní Křižíkovy kolonie, kde byl jeden domek určen lékaři. Splátky za tento domek splácel dlouhých šestnáct let. Stal se státním obvodním lékařem se vším všudy. Nejen, že měl na starosti cca 3000 pacientů v širokém obvodu, ale zastával i revizní dohled nad lékaři v dětském ústavu pro choromyslné v Opařanech, působil i jako lázeňský lékař v lázních Bechyně. Pochopitelně, že šířil zdravotní osvětu v tehdy chudém prostředí jižních Čech a to nebylo vůbec snadné. Po vesnicích učil mladé maminky, jak pečovat o své děti od malých miminek až do věku dospívání a jak v chudých chalupách pečovat o nemocné a staré lidi. Psal články do místních novin, přednášel, školil členky Červeného kříže. Rodil děti, ohledával mrtvé, trhal zuby a šil rány z hospodských rvaček. Nejbližší jeho naturelu i srdci se staly myšlenky a hesla Tyrše a Fügnera „V zdravém těle zdravý duch“, „Ni zisk, ni slávu“ a stal se jejich propagátorem. Časem byl zvolen náčelníkem Sokolské jednoty v Bechyni, zdravotníkem táborské sokolské župy Jana Žižky, členem vědeckého tělovýchovného odboru Čs. Obce sokolské. Jeho lékařské aktivity jej přivedly do sboru dobrovolných hasičů, Čs. Červeného kříže, byl jednatelem táborské župy lékařské. Napsal řadu odborných úvah, přednesl mnoho přednášek zdravotnických a vytvořil nespočet cvičení pro sokolská veřejná vystoupení.

Ve svém soukromém životě byl rovněž příkladem svému okolí. Vedle své sokolské činnosti také plaval, lyžoval, bruslil, hrál tenis. Vlastnil 500 knih ve své knihovně. Díky své jazykové vybavenosti četl v originále nejen odborné časopisy ze Švýcarska, ale i klasiky. Všemožně podporoval místní kulturu, například divadlo, měl dvojí předplatné v kině na Protivínce. Zprvu objížděl své pacienty v kočáře, v zimě na saních, později si pronajímal auto. Ve svých 42 letech těžce onemocněl encefalitidou, když se nakazil od nemocného pacienta a zůstal částečně pohybově postižený do konce svého života.Ani tehdy se nevzdal své lékařské praxe a dalších aktivit. Za pomoci své ženy jako zdravotní asistentky navštěvoval své nemocné, radil a pomáhal, prováděl dál funkci venkovského lékaře. Bylo i jeho zásluhou, že těžká epidemie záškrtu, která se šířila na Bechyňsku v letech 2. světové války, měla minimalizovanou úmrtnost.

V době okupace krátkou dobu ukrýval gen. Slunéčka z odbojové skupiny Alex, která později operovala na Vysočině. Za tuto vpravdě nebezpečnou činnost pro celou rodinu po válce odmítl ocenění, tak jako odmítl nabízenou arizaci od Němců. Po osvobození ošetřoval repatrianty z obou nepřátelských táborů, což někdy musel provádět utajeně. V květnu 1945 byl zvolen členem revolučního národního výboru v Bechyni, kde přes své zdravotní potíže aktivně přispíval k normalizaci poměrů v poválečných letech.

Zemřel roku 1945 ve svých jednašedesáti letech při aktivním výkonu své lékařské práce.

Martin Gärtner, vnuk

Vytvořeno 27.4.2015 23:31:22 | přečteno 1259x | libor.benda
 

Městský úřad Bechyně

nám. T. G. Masaryka 2
391 65 Bechyně

tel.: +420 381 477 010
e-mail: posta@mestobechyne.cz
datová schránka: sshbg5j 
č. účtu: 19-0701467359/0800 

Další kontakty

Úřední hodiny

úřední dny:
pondělí, středa: 7.00-11.00, 12.00-17.00

mimo úřední dny je úřad otevřen takto:
(doporučujeme si schůzku předem domluvit)

úterý, čtvrtek:  7.00-11.00, 12.00-15.00
pátek:  7.00-11.30

 
load