Město Bechyně

Od února 1884 byl ustanoven správcem a po roce ředitelem nově povolené státní odborné školy keramické v Bechyni. Odborné školy v této době rostly jako houby po dešti, bylo třeba pozdvihnout upadající živnosti po stránce odborného vzdělání, k povznesení průmyslu, položit základy k dalšímu pokroku a vývoji. Bylo toho třeba: připomenout tradice lidové výroby, povznést řemesla na vyšší úroveň ke schopnosti soutěživosti… Bechyně všechna tato kritéria splňovala : k dispozici byla ložiska kvalitního jílu a keramických surovin, stará tradice kamnářská a hrnčířská. Ale i dnešními slovy lidé schopní v managementu, prozíravost a obchodní duch. To platilo i ve školství. Ne všechny vznikající školy obstály, dost jich zaniklo i přes dobré úmysly.

Keramická škola v Bechyni nebyla vybudována najednou, musela se spokojit s postupnou výstavbou. Nejdříve byl založen kamnářský odbor; škola dostala v Klášterní ulici přízemní domek, bývalý špitál posléze chudobinec z r. 1570 o třech pokojích, dvou kabinetech a jedné kuchyni. Potíže s budováním nové školy byly veliké, zápasilo se o každý metr místa. Škola se stěhovala ještě dvakrát do menších chaloupek, nevyhovujících pro vyučování ani pro řemeslnou praxi. Teprve 30.9. 1887 byla slavnostně otevřena nová škola vybudovaná z bývalého špýcharu. Tak mohl být zřízen i třetí odbor, keramická malba. Josef Mašek při budování a organizaci odborného školství použil svých zkušeností z cest po Německu, Francii, Belgii, Švýcarsku a Itálie. Tím bechyňskou keramickou školu i přes všechny potíže přivedl na vysoký stupeň. Náleží mu tedy čest zakladatele této odborné keramické školy, kterou dovedl obhájit. „Škola měla i mimořádný význam politický. Měla posílit českou keramickou výrobu ke konkurenčnímu zápasu s keramickým průmyslem německým“. Nicméně dodávala vynikající absolventy českému i německému průmyslu, mnozí z nich zaujali časem významná a vedoucí místa. Bechyňská keramika měla skvělý zvuk i v zahraničí. Z jeho vzpomínek:

„Aby tyto výborné hlíny průmyslově se náležitě zužitkovaly a aby výrobky živností hrnčířských a kamnářských v Bechyni technicky a umělecky zušlechtěny mohly býti, podalo městské a okresní zastupitelstvo bechyňské k ministerstvu vyučování do Vídně žádost o zřízení státní odborné školy pro zpracování hlin. Ústřední komise ministerstva vyučování, vyslaná do Bechyně, zjistila tam místní poměry i stav živností keramických, vybrala si ke zkoušce význačné jejich výrobky, pak vzorky hlin, písku, rud a různých hornin. Výsledky pokusů a zkoušek byly velmi příznivé, a proto ministerstvo vyhovělo oprávněné žádosti obce a povolilo zřízení nové školy odborné keramické;ke konci února 1884 ustanovila mne správcem jejím, nařídivší, abych se postaral, aby 1.března započalo se vyučovati. 27. února přijel jsem z Chrudimě do Bechyně, úplně zaujat činoplodnými myšlenkami. Na opatření školních pomůcek, knih, předloh, modelů a jiných předmětů pro dílnu, postavení mufle atd. poukázalo ministerstvo vyučování pro dobu od 1.března do 31.prosince 1884 obnos celých 500 zlatých. To byl obnos věru obdiv vzbuzující, nikoli ale výší, nýbrž nepatrností.Obec něco nábytku dodala a něco zapůjčila... ostatní jsem dodal na úvěr.. Hned den nato zahájeno bylo vyučování žactva, přijatého do I.ročníku odboru kamnářského.

Učebnic odborných nebylo, škola keramická s odborem kamnářských v celé Evropě tenkráte také nebyla, neměli jsme tudíž vzoru a tak jsme museli sestaviti jednak učebnou osnovu, pro níž také vzoru nebylo a učivo,pro něž odborná literatura keramická soustředěná také nebyla, a museli jsme látku shledávati a žactvu ji diktovati.

Různými pracemi takového druhu byli jsme od vlastní působnosti odborně školské oddalováni a zdržováni, ale vše jsme rádi vykonali, uvědomujíce sobě, že pracujeme pro školu výhradně českou… V Bechyni jsem se shledal se dvěma členy příštího sboru učitelského, ustanovenými pro první školní rok, byl to profesor pro kreslení a mistr pro kamnářství….Vyučování bylo mimo neděle a svátky denně od 8 do 12 a od l 1/2 hodiny do 6, tj. denně 8 a l/2 hodiny, týdně 51 hodinu.

„19.března 1894 bylo oslavováno 10leté založení c.kr. školy keramické. Všichni spolkové se účastnili průvodu do školy, kde řiditel, Josef Mašek, promluvil o důležitosti průmyslu tohoto odboru rozděleného na tři odbory: kamnářský, hrnčířský a ozdobný malířský.“

31. května 1899 byl J. .Mašek povolán na ředitelské místo st. odborné školy šperkařské v Turnově, kde se postaral o reorganizaci školy, o stavbu nové budovy; zde působil až do důchodu v r. 1921, zůstal v Turnově do r. 1923, pak se přestěhoval do Prahy, na Smíchov.

V Bechyni byl také spoluzakladatelem a členem ředitelstva Spořitelny města Bechyně, sedm let byl členem zastupitelstva. Spolu se členy profesorského sboru sepsal a výkresy doplnil monografie místních tří kostelů pro Státní ústřední komisi pro zachování historických a uměleckých památek ve Vídni a pro dílo „Soupis památek historických a uměleckých v Čechách“ pro díl „Okres Milevsko Bechyně“. Přednášel také na mnohých veřejných odborných aktivech.

Na Bechyni nemohl zapomenout, rád na ni vzpomínal a v penzi zde pravidelně trávil celé letní období. Zemřel 15. října 1931. Základy, které zdejší škole dal svou houževnatou prací za těžkých podmínek, mu zajistily čestné místo v odborném školství a keramické praxi.

-ap-