Město Bechyně

Jde o osobnost, která má velkou zásluhu o bechyňské kamnářství. Kamnářství se vyučil v závodě J. Dvořáka v Protivíně, kde pak pracoval i jako dělník.  V roce 1855 se přestěhoval  do  Bechyně, koupil si  v Libušině třídě domek čp. 31/I. a tam založil kamnářskou dílnu. Roku 1873 přijal místo dílovedoucího v nově se zřizující továrně velkostatkáře Paara (nejdříve jen hrnčířská dílna, později rozšířená na továrnu na kamna, dlaždice, kameninové trouby aj.) v Bechyni. Tento post zastával  po několik let, spolupracoval s ing. Netschem, ale pro neshody podnik opustil a po svém odchodu kamnářskou

živnost znovu obnovil. Nově založená Státní odborná škola keramická vypalovala své první výrobky v jeho dílně. V roce 1899 předal tuto živnost svému synu Antonínovi, který ji vedl do roku 1913.

František Lenner vyráběl hlavně tahová kamna, která si pod názvem „Lennerovky“ získala vynikající pověst nejen kvalitou a výhřevností, ale i vzhledem. S nimi se setkávali občané v městských bytech a s jeho napodobeninami starých krbů i na zámcích (Hluboká, Třeboň, Protivín, Roudnice, Bechyně, Stádlec aj.).Vynikaly perfektně členěnou architekturou ohniště i střední tahové části, byly  zakončeny římsou s nástavcem v bohaté modelaci. Architektonické dělení přikrašlovaly tažené profilované pásky, které byly skládány v různých obměnách  a sestavách v ladné rámce kolem slaboučkých ozdob z forem (cirátů). Vyžadovalo to velkou zručnost s půvabem ruční práce. Ke zvýšení malebnosti byla kamna tupována houbou modrou barvou, ozdoby byly ponechány v bílé engobě a tím byly odlišeny od podkladu. Štěp kamen byl červenožlutý a připravoval se míšením radětické hlíny nad obecní cihelnou s vrchním radětickým mastníkem u Pouště a „oprašitou“ hlínou senožatskou.