Město Bechyně

Poldíkův talent objevil jeho staříček, který byl sedlář. Poldík s kudličkou stále něco vyřezával. Protože ve Valašském Meziříčí byla tříletá Státní odborná škola pro zpracování dřeva, šel po měšťance do této školy studovat na řezbářský obor pod vedením dobrého učitele i člověka prof. A.Balána. Na podnět tohoto profesora pokračoval ve studiu na Státní odborné škole sochařské a kamenické v Hořicích v Podkrkonoší, kde navštěvoval všechny výtvarné a odborné předměty u tehdejších výborných učitelů prof. Q.Kociana, Myslbekova žáka, prof. V.Suchomela, prof. arch. F.Blažka a dílenského učitele A.Poláka.

Škola byla čtyřletá, Leopold byl velmi pilným a nadaným žákem, ve 4.ročníku mu svěřili sochařskou práci pro výstavu v Brně v r. 1927: z kararského mramoru vytvořil plastiku „Po koupeli“. V Hořicích také poznal svou celoživotní družku Blanku, roz. Moravcovou, se kterou prožil 53 let společného života po předchozí sedmileté známosti.

Na radu prof.Kociana se hlásil na studia v Uměleckoprůmyslové škole v Praze, na své přání byl po úspěšných zkouškách přijat do ateliéru prof. Josefa Mařatky, žáka Myslbekova a jediného přímého žáka impresionistického sochaře Augusta Rodina v Paříži. V jeho škole prošel šestileté studium za pět let s výborným prospěchem a stal se oblíbeným Mařatkovým žákem. Ten mu také radil, aby si podal na Ministerstvo školství žádost o udělení profesorského místa na některé odborné škole. V té době však nebylo žádné volné místo.

V r. 1932 se oženil v Hořicích a odešel do Uherského Hradiště, kde ale v té době ještě nebyla škola uměleckého zaměření jako později. Učil tedy od 1.9.1934 na učňovské škole pokračovací, aby získal zaměstnání a s ním stálý plat pro zajištění rodiny.

V Uherském Hradišti prožil svá nejplodnější léta, vytvořil řadu soch. Ve zdejším kostele jsou jeho plastiky českých světců na postranním oltáři, další sochy jsou rozptýleny po Moravě, celých Čechách, v Praze.

V roce 1945 odchází jako profesor na Státní odbornou školu pro průmyslový porcelán v Karlových Varech Rybářích, kde učil až do r. 1951. V tomto roce byl výtvarný obor zrušen. Přechází jako profesor modelování na Státní odbornou školu keramickou v Bechyni. Do Bechyně se dostal díky ing. Miroslavu Petrů, který zde byl ředitelem. Seznámili se na škole v Karlových Varech, kam ing. Petrů přišel také jako ředitel a odkud prozřetelně odešel v r. 1948 zpět do Bechyně.

Profesor Leopold Christ působil v Bechyni až do důchodu. Učil ještě jeden rok (do r. 1967), ale to již žil ve Valašském Meziříčí. Zde ještě pár let učil v Lidové škole umění, převážně dospělé žáky a zvláště nadané děti. Tady také objevil talentovaného žáka, dnes ak.sochaře Pavla Drdu, který absolvoval bechyňskou keramickou školu. Ve vzpomínkách přátel a kolegů je zapsán jako člověk nanejvýš pohodový, s hlubokým smyslem pro rodinu a také se smyslem pro humor.

Zemřel 17. 4.1985, jeho manželka rok poté. Oba odpočívají na hřbitově ve Valašském Meziříčí.

Jan Voborský, vnuk