Ludvík Sovák
(1862 - 1932)
Narodil se v Třebíči jako nejstarší ze třinácti dětí Josefa Sováka, soustružníka a špičkáře. Jeho dětství nebylo utěšené, výdělky otce byly nejisté, hlavně od r. 1884, kdy otci byla rozdrcena noha a rodina pociťovala silný nedostatek peněz. Ludvík chodil do obecné utrakvistické školy v Třebíči na Jejkově, potom přešel v r. 1876 do českého gymnázia v Třebíči a v r. 1877 do německé přípravky ( české gymnázium bylo totiž v r. 1877 zrušeno), kde byl jeden rok. Z přípravky přešel na německé gymnázium, kde byl do kvarty. Pak pokračoval na II. německém gymnaziu v Brně, kde v r. 1885 maturoval s vyznamenáním. Od primy až do konce byl „primus“ ve třídě. Biskup Bauer ho doporučil ke studiu ve škole „Germanica“ v Římě, ale Ludvík tuto nabídku nepřijal, nebyl svou povahou založen pro kněžské povolání. Odešel do Prahy na právnickou fakultu Karlovy university.
Finanční nedostatky v rodině řešil četnými kondicemi a svými výbornými výsledky ve studiu udělenými stipendii. Nicméně otcův úraz, jeho neschopnost výdělků ho donutili k další výdělečné činnosti. Přijal místo kancelářského písaře ( mundanta) u JUDra rytíře z Aulů, advokáta v Praze a konečně, aby pomohl celé rodině, přijal dne 19. 3. 1888 uprázdněné místo personálního učitele v Třebíči. Měl měsíčně 28 zlatých. Aby pomohl matce po otcově smrti, byl současně vychovatelem syna okresního hejtmana Pöttinga. Na obecní škole působil až do r. 1896, pak obdržel místo učitele na chlapecké i dívčí měšťance v Třebíči, kde působil až do 28. února 1900. Od 1. 10. 1894 až do 28. 2. 1900 byl současně učitelem na živnostenské a obchodní škole pokračovací v Třebíči.
V r. 1899 se přihlásil do Bechyně na odbornou keramickou školu; toto místo obdržel a od 1. 3. 1900 působil v Bechyni jako profesor obchodních a státních věd až do r. 1927, kdy odešel do penze. (Učil češtinu, němčinu a počty.)
Jako všichni tehdejší profesoři a učitelé na keramické škole se zapojil do veřejného dění ve městě. Navázal na své předchozí činnosti (Sokol, Akademický čtenářský spolek, redaktorská práce, jednatelská práce Učitelské jednoty v Třebíči ). V Bechyni byl zakladatelem Učednické besídky v r. 1906, spoluzakladatelem a jednatelem Výrobního družstva keramického, předsedou dozorčí rady Hospodářského a záložního spolku, členem revizního odboru Spořitelny města Bechyně, členem soudní komise pro pozemkový obchod, členem zásobovací komise atd.
Přednášel a psal o živnostech, literatuře, historii, překládal odborné články o keramice. Sestavil početnici, upravil praktické příklady z účetnictví a kalkulaci, vyučoval na mistrovských kurzech pro mistry a pomocníky keramických odvětví. Byl živnostenským komisařem místních živnostenských společenstvech, spoluzakladatelem Podpůrného spolku žáků, byl činný v Musejním spolku v Bechyni, náměstkem starosty sokolské župy Jana Žižky z Trocnova, místostarosta sokolské jednoty v Bechyni, hasičský dozorce, starosta hasičské župy bechyňské, člen Výboru Okresní péče o mládež, Okresního Osvětového sboru, Čsl. Červeného Kříže, čestný člen Okrašlovacího i jiných spolků, městského zastupitelstva a městské rady v Bechyni, místní školní rady, spoluzakladatel sokolských jednot v Sudoměřicích, Ratajích, Bernarticích, Malšicích…, hasičských sborů v Senožatech, Dudově, Vyhnanicích, Hodětíně, Všechlapech atd.
Všude zanechal kus své neúnavné práce, své iniciativy. Byl velkým vlastencem a za doby 1.světové války se nebál své přesvědčení hájit, i když existenčně ohrožoval svou početnou rodinu. Měl ovšem velkou podporu ve své manželce Miladě, která se pečlivě a neúnavně starala o sedm dětí s pochopením manželových aktivit.
Pane profesore, díky za Vaši práci a Vámi vychované děti, které této zemi přinesly to nejlepší.
Z časopisu Lázně Bechyně, č.9,červenec 1932 upravila - ap -
