Miloš Seifert – WOOWOTANNA

(8.1.1887 Sušice - 3.12.1941 Bechyně)

Kdo rád chodívá na hřbitovy a hledá hroby zajímavých osobností, určitě se setká na starém bechyňském hřbitově v Michalské ulici s prostým, hrubě otesaným kamenem, kde kromě sestry Marie a jejího manžela řídícího učitele Pánka je vysekáno jméno Miloše Seiferta.

Jméno vzácného, trochu samotářského člověka, jméno spojené s učitelským povoláním, ale hlavně jméno spojené s českým junáctvím. 

Narodil se v r. 1887 v Sušici v učitelské rodině a byl nejmladším ze čtyř dětí. Otec, Emil Seifert (nar. 1856 ve Lnářích, zemřel r.1926) byl vzorným učitelem, vystudoval reálku a tři roky techniky v Praze. Zakotvil v Sušici, kde od svého nástupu r.1876 setrval až do své smrti. Také maloval. Matka, roz. Poláčková byla literní učitelkou ze Sušice. Měli, jak už bylo řečeno, čtyři děti: PhDr. Ladislav Seifert, profesor matematiky na brněnské universitě, nakonec jejím rektorem; Jaroslav, legionář, byl profesorem na reálce v Praze 2 v Ječné ulici, Miroslav (později si sám upravil jméno na Miloš) byl profesorem na reálce v Příbrami a na mnoha jiných místech (Praha - Salmovská ulice, Beroun, Tábor, Dolní Kubín, Kladno, Most, Užhorod, Beregzáz, Mukačevo). Marie se provdala do Bechyně za učitele Pánka, později byl ředitelem školy. Rodinná soudržnost a důraz na význam vzdělání byly atributy již dědečka Seiferta, panského důchodního. Po jeho smrti se matka odstěhovala do Písku a dala všechny děti studovat: Emil, otec „našeho“ Miloše se oddal školství, bratr Vilém se stal notářem, Adolf inženýrem, Viktor stavitelem. Synové, kteří něčeho dosáhli, byli matčinou pýchou. 

Miloš byl odmala trochu zvláštní dítě, které se odlišovalo od ostatních, byl stále v jakési ukřivděné opozici. Touhu po rodinné vzájemnosti nesdílel. Tato zvláštní uzavřenost ho po celý život neopustila. Obecnou školu vychodil v Sušici, gymnázium vystudoval v Praze-Karlíně a po absolutoriu studoval na Přírodovědecké fakultě UK (?), nejdříve u mykologa prof. Velenovského a u prof. Vejdovského se prezentoval vědeckou prací, týkající se anatomie Nematod (=souborné označení hlístů oblých, jako je svalovec, škrkavka, aj). 

Brzy se seznámil s myšlenkou skautingu a byl jeho předním průkopníkem. Už v roce 1913 vydal s kolegou Milošem Meixnerem jednu z prvních skautských příruček „Kapesní knížka českých junáků. Stručný přehled nejdůležitějších znalostí a výkonů, jakož i potřeb skauta v zemích českých.“ Beroun-Praha: Machač 1913. Myšlenka skautingu jej neopustila, jen se odpoutal od koncepce Svojsíkova Junáka a založil u nás (zřejmě ke škodě rozkolu junáctví, ale na druhé straně k obohacení jeho názorových proudů) sdružení Ligy lesní moudrosti (The Woodcraft League) založené na americké škole výchovy přírodou. Kritizuje spoutání mladého člověka k rodnému městu, rodině, špatné škole (rozuměj škole v uzavřených prostorách místo školy romantické v přírodě). Nenávidí klerikalismus, je proti měšťanské morálce. Je pro pacifismus, je bojovníkem za sociální spravedlnost. Ostře kritizuje Baden Powellův skauting, který připravuje mladého člověka pro službu ve vojsku a současně mluví o světovém bratrství. Tyto Seifertovy kritiky a názory musely nutně vést k rozkolu se skautingem anglickým, který u nás zastupoval Antonín Benjamin Svojsík. 

Seifert má za sebou neúnavnou propagační, organizační i publikační činnost. Stále je ve styku s mládeží, ať je to v klubovnách, na výletech či prázdninových táborech. Tato veškerá práce a i bouřliváctví ostře kontrastuje s jeho samotářstvím, ale je plně v souladu s jeho filozofickými a morálními názory. 

V roce 1936 se sešel v Praze s Ernestem Thompsonem Setonem, svou celoživotní láskou a vzorem, kterému přeložil do češtiny téměř celé dílo (Duch lesů, Indián, Z lesní říše, Dvanáct tajemství  lesa, Za Sandhillským jelenem,  Jak vznikli Woodcrafterští Indiáni, Svitek březové kůry, 5 dílů Ze života severních zvířat, Katug, dítě sněhu, Stopami Černého Vlka), dopisoval si s ním, ať už Seton žil v Kanadě nebo později v USA. Při osobním setkání „přátelé již však nebyli přátelé“ (Niebauer).  Seifert zpustlý, dalo by se říci lidská troska, Seton 76letý stařík, unavený, ale přesně myslící a bohužel odmítající Seifertovy výklady svého díla a myšlenek se slovy: “Ó, ne!“ Od vzniku organizace „Děti Živěny“, kterou Seifert založil v Berouně r. 1912 na základě Setonových myšlenek, uplynulo již 24 let. Seifert se Setonovým odmítnutím nebránil  (i když mohl, čerpal z jeho díla), byla to jeho povaha, ale i ubývající síly. V jejich korespondenci se nemohl plně objevit rozdíl náhledu tohoto „zvláštního a svérázného žáka, ctitele a následovníka“. Seton nemohl tušit, co Seifert dotáhl, domyslel, doplnil po svém, tzn. spojení úcty k Setonově autoritě, ale spojen ís  „českostí a slovanskostí“. Snažil se vždy dokázat, že máme dost svých domácích zdrojů a tradic, kdy ideje z „jiného světa“ je jen doplňují a aktualizují. Seifert se po tomto setkání stáhl ještě více do ústraní, věnoval se tvůrčí práci - v r.1937 vydal knihu „John Ruskin (1819-1900), apoštol pravdy a krásy. Myšlenky a dílo.“ Praha:  Jos. Svoboda 1937; svou nejrozměrnější práci. Napsal mnoho knih, brožur, příruček, článků do časopisů a do sborníků. 

To již tehdy naplno propukla jeho nemoc, neoperovatelný nádor na mozku. Koupil si zámeček v Kněžici u Sušice, kde však nemohl dlouho zůstat sám. Proto jeho poslední cesta vedla do Bechyně k sestře Marii, kde také skonal a je pohřben. 

Málo je známo, že byl také ženatý s nezletilou Antonií Paterovou, studentkou medicíny (*1897), manželství však dlouho netrvalo. V r.1925 adoptoval chlapce z chudé valašské rodiny Zapalačů z Nového Hrozenkova, kterého dal vyučit zahradníkem. 

„Ohlížíme-li se, kudy šla jeho životní cesta, směřovala k dobrému cíli. Do „radostného světa“. Takový svět vidí oči dětí a básníků. Nedošel - zemřel před cílem. Ale odkazuje nám - tím nejlepším, co je v jeho díle - velikou touhu po lidskosti, pravdě a kráse. Jeto dobrý odkaz.“(Jan Niebauer). 

Až se na hřbitově setkáte s tímto hrubě otesaným kamenem, vzpomeňte. Časopis Moudrost lesa, rok 1927.

Použitá literatura: Niebauer, Jan: Miloš Seifert. Sušický básník Zamyšlení nad životem a dílem. Holešov: 1979 Ve fondu Městského muzea v Bechyni. Inv.číslo 1170. Rusek, Ladislav - Šaman: Miloš Seifert - Woowotanna. Galerie junáckých osobností. In: Wampunneskenonu, str.19 Seifert,Miloš: Přírodou a životem k čistému lidství. Praha: Nakl.Dědictví Komenského 1920.

Sest. -ap -

seifert1
Hrob M. Seiferta v Bechyni

seifert2
Výprava woodcrafterů v Bechyni (2017)



Vytvořeno 15.11.2021 12:00:58 | přečteno 75x | libor.benda
 

Městský úřad Bechyně

nám. T. G. Masaryka 2
391 65 Bechyně

tel.: +420 381 477 010
e-mail: posta@mestobechyne.cz
datová schránka: sshbg5j 
č. účtu: 19-0701467359/0800 

Další kontakty

Úřední hodiny

úřední dny:
pondělí, středa: 7.00-11.00, 12.00-17.00

mimo úřední dny je úřad otevřen takto:
(doporučujeme si schůzku předem domluvit)

úterý, čtvrtek:  7.00-11.00, 12.00-15.00
pátek:  7.00-11.30

 
load