Pavel Stašek

Pavel Stašek se narodil 17. června 1908 v Záboří nad Labem /okres Kutná Hora/. Jeho otec ing. Arnošt Stašek /1879-1939/ vystudoval vysokou školu technickou se zaměřením chemicko-technologickým, v letech 1909 - 1931 působil na Odborné škole keramické v Bechyni, nejdříve jako profesor /vyučoval chemii a technologii/, v letech 1920-1922 zastupoval ředitele školy, od 1.1.1922 byl jmenován ředitelem této školy.

stasek1.2.1931 odešel do Prahy, kde byl pověřen budováním nové keramické školy. Matka, Anna roz. Pernerová /1886-1971/ byla dcerou lékárníka z Týnce nad Labem. Měli tři syny, Pavla, našeho protagonistu, MUDr. Vladimíra Staška /*1910/, který mj. založil onkologické oddělení v nemocnici na Karlově nám. v Praze a ing. arch. Jiřího Staška /*1918/, který založil samostatnou katedru architektury na ČVUT a byl dvě volební období jejím děkanem, pak proděkanem.

Dr. Stašek studoval na táborské reálce, posléze na Karlově univerzitě a ČVUT matematiku a deskriptivní geometrii. Tyto předměty pak vyučoval na Vysoké škole obchodní při ČVUT v Praze. Pro své přímé názory byl perzekuován v obou totalitních režimech, za německé okupace a v padesátých letech 20. stol., kdy byl dokonce přes dva roky vězněn v Plzni Na Borech. Největším trestem bylo však odvolání z profesorského místa, protože jedna z jeho lásek byla matematika a styk se studenty. Poté pracoval jako pomocný dělník, ale nakonec se vrátil do školství, učil matematiku na Střední průmyslové škole keramické v Bechyni. Mnoho studentů mnohých ročníků této školy na něho vzpomíná. Věnoval se s nimi a ostatními ochotníky vášnivě divadlu, hlavně jako režisér. Pokračoval v tradici studentského divadla, v r. 1955 ve hře Františka Langera „Velbloud uchem jehly“ v jeho režii vystoupil poprvé na bechyňské jeviště herec a režisér Jan Kačer a v epizodní roli i pozdější zpěvák Karel Kryl, oba studenti keramické školy. Režíroval i tyto hry:

Fr. Götz: Malostranská humoreska/1954 a 1972/, O.Wilde: Jak je důležité míti Filipa /1954/, E.Bass: Opuštěná /1954/, E.A.Longen: Moje-tvoje /1954/, F.X.Svoboda: Rozveselená rodina /1954/, J.Průša: Zmatek v mezaninu /1956/, M.Jurák: Druhý břeh /1958/, dvě studentská představení J.Voskovce a J.Wericha:…si pořádně zařádit a Gorila ex machina /1958 a 1960/, K.Čapek: Loupežník /1959/, A.Watkyn: Co v detektivce nebylo /1964/, J.de la Forterie: Výslech po italsku /1974 společně se Zdeňkem Bartákem/, F.F.Šamberk: Blázinec v I. poschodí /1984/.

V roce 1978 bylo P. Staškovi uděleno čestné uznání rady MěNV Bechyně za dlouholetou obětavou činnost v divadelním souboru.

Jeho láskou byl i tenis. Hrál ještě na dvorcích na sokolském cvičišti u nádraží. V kronice tenisového oddílu je uveden jako závodní hráč, absolvoval přátelská utkání. Několik sezón byl i správcem tenisového areálu.

Dožil se vysokého věku a i když žil sám, byl vždy obklopen přáteli. Jeho pověstná matematická i všeobecná paměť mu sloužila téměř až do konce. Zemřel 23. července 2002.

A.Plachtová

MOJE KRÁTKÉ VZPOMÍNÁNÍ
na zemřelého mého spolužáka a přítele RNDr. Pavla Staška:

Se jmenovaným jsme se sešli v prvním ročníku táborské sedmitřídní reálky. Byly jsme tehdy čtyři třídy A, B, C, D. My jsme spadli do té třídy D, kde byla přesně polovina hochů a polovina děvčat, čili 16 + 16 = 32. Pavel patřil od samého začátku až do maturity v r. 1927 nesporně k nejlepším žákům, samé jedničky, jen v tělocviku trochu haproval, zejména mu nešel dobře při tělocviku hraný fotbal. Byl jedinečný matematik, vynikal v němčině i franštině, výborně recitoval dlouhé české i slovenské básně /Jánošík/. Bylo o něm známo, že obávané Ludolfovo číslo znal na několik desetinných míst. Byl u spolužáků a jistě i u profesorů velmi oblíben, zejména také u děvčat, když jim pomáhal v rýsování u přísného profesora Pášmi.

Že jeho otec byl dlouholetým ředitelem bechyňské keramiky snad nemusím psát. Pavel měl dva bratry, Vladimíra a Jiřího. Oba pracovali v dospělosti na Karlově universitě, Vladimír jako vedoucí katedry na medicíně, Jiří na ČVUT architektuře. Oba předčasně zemřeli.

S Pavlem jsme úspěšně zakončili v r. 1927 táborskou reálku, on pak pokračoval na UK v matematice a deskriptivě, já na strojařině na ČVUT. Tím se naše cesty do jisté míry rozešly, i když jsme se scházeli po pěti letech na třídních schůzkách, které on hlavně organizoval. Pavel pak vyučoval na ekonomické fakultě v Praze jako profesor matematiky a to se mu stalo osudným. Přišly doby komunismu a on se tam na škole, jak mi říkal, připletl k nějaké študentské letákové akci, prasklo to samozřejmě, jako většina těchto divočin a Pavel byl odsouzen na dva roky do kriminálu a sice za to, že to věděl a nenahlásil. Dvě léta odseděl v Plzni-Na Borech, ale po dvou letech ho automaticky nepropustili, jak by se mělo stát, a seděl dál. Až po několika letech přesluhování, jak mi o tom vyprávěl, mu dali želízka a vezli do Prahy na Pankrác, kde se s ním znovu konal soud, k dvěma letům mu přidali ty přesloužené měsíce a propustili bez nějakých náhrad. Na kriminál si ani moc nestěžoval, při jeho skromnosti to dobře snášel. Nejvíce si stěžoval, že když mu rabovali byt, ukradli mu jeho oblíbený fotoaparát Rolleiflex, on byl totiž vášnivým fotografem. Měl rád obrazy, byl blízkým přítelem /i příbuzným-pozn.A.P./ známého bechyňského ak. malíře a profesora táborského gymnázia Jindřicha Schenka.

Pavel se po propuštění z vězení vrátil do rodinného domu v Bechyni, kde pracoval jako pomocný dělník u zedníků. Na tyto svoje spolupracovníky vždy v dobrém vzpomínal, zaměstnávali ho jen lehkými pracemi, donášením svačin apod. A říkali mu profesor.

Z tohoto „oboru“ pak mu pomohl náš spolužák a jeho dobrý přítel a také profesor matematiky prof. František Vacka, rozený táborák, který toho času jako partajník byl přednostou školního odboru na Krajském národním výboru v Českých Budějovicích. Tak se Pavel zase dostal ke svému matematickému oboru na bechyňské keramické škole, kde dosloužil do důchodu, který pak užíval ve své oblíbené Bechyni. Spolu jsme se dost často nenavštěvovali, ale pořádali jsme ty naše pětileté třídní sjezdy jako absolventi táborské reálky. Naposledy snad v roce 1997, kdy jsme se sešli již jenom tři a nyní již se nemám s kým sejít.

Ing.Jaromír Veselý,Tábor

P.S. Já mám k Bechyni také dobrý vztah, jednak jsme tam chodívali do lázní tancovat, to tam vládl pan Krátký, pak jsem byl přítelem pana ing. Františka Křižíka /mladšího/, který, když ho komunisté vyhnali ze Stádlce, bydlel v Bechyni. A pak k tomu mlýnu na Lužnici pod velkým betonovým mostem, který patřil kdysi rodině Urešových. Tam se přiženil s Boženou Urešovou můj starší bratr Otta, ale později mlýn prodali, snad družstvu, a koupili mlýn ve Slaníku na Otavě pod Strakonicemi.

/Pozn. Ing. Jaromír Veselý pochází ze staré táborské mlynářské rodiny./

Vytvořeno 27.4.2015 22:54:27 | přečteno 1329x | libor.benda
 

Městský úřad Bechyně

nám. T. G. Masaryka 2
391 65 Bechyně

tel.: +420 381 477 010
e-mail: posta@mestobechyne.cz
datová schránka: sshbg5j 
č. účtu: 19-0701467359/0800 

Další kontakty

Úřední hodiny

úřední dny:
pondělí, středa: 7.00-11.00, 12.00-17.00

mimo úřední dny je úřad otevřen takto:
(doporučujeme si schůzku předem domluvit)

úterý, čtvrtek:  7.00-11.00, 12.00-15.00
pátek:  7.00-11.30

 
load