Město Bechyně

Po absolvování vysoké školy zemědělské ve Vídni působil od r. 1886 na Paarském velkostatku bechyňském zprvu v Černicích jako lesní adjunkt, později v Bechyni jako lesní kontrolor a od roku 1900 jako šéf lesního hospodářství velkostatku bechyňského v Černicích. Dnem 1.října 1931 se odebral na zasloužený odpočinek a odstěhoval se do Tábora. Skoro půlstoletí působil v Bechyni a jejím okolí. Se zájmem sledoval její vývoj a vždy sem rád zajížděl z blízkých Černic.

Černická obora , jíž po více než 30 let věnoval plnou péči, bude vždy spjata s jeho jménem. Rád vzpomínal starých dob a dovedl poutavě a výstižně líčit různé události i výstižně charakterizovat osobnosti, s nimiž se stýkal. Byl vůbec výborným společníkem a jeho břitký výstižný vtip a jemný společenský takt ho činily vždy v každé společnosti milým a vítaným. I po svém odchodu do penze zachoval si v Táboře svoji společenskou popularitu a získal si celou řadu přátel.

Charakterizovala ho vždy přímost, rovnost a čestnost v jednání a pro tyto své osobní ctnosti byl vážen nejen mezi lesnictvem, ale i mezi všemi, kdo ho znali.

Své odborné vědomosti, prohloubené bohatými zkušenostmi, věnoval nejen ve prospěch lesů velkostatku, ale i ve prospěch lesů obecních, kde po 30 let působil jako okresní lesní technik a při svém odchodu na odpočinek obdržel za tuto úspěšně vykonávanou funkci děkovný list zemského českého presidenta. O organizaci politického života se valně nezajímal přesto, že se živě zajímal o politické události. Ale zajímal se vždy živě o věci všeobecně kulturní, literaturu a umění. Byl členem četných korporací odborných, zejména Ústřední jednoty čsl. lesnictva, Čsl. matice lesnické, Volného sdružení lesních správ aj., kde zastával význačné funkce.

Zvláštní zájem projevoval o turistiku. Oblíbil si ji již v mladých letech a hleděl zainteresovat pro ni i své okolí, což se mu dařilo. Byl přímým původcem založení Odboru klubu čsl. turistů v Bechyni, který z malých poměrů přivedl na výši doby. Byl neúnavným propagátorem vycházek a dojmy z nich dovedl poutavě líčit, byl propagátorem turistických přednášek, osobně při nich spolupůsobil. Po dlouhá léta zastupoval bechyňský odbor jako předseda a župní delegát. Nerad se s ním loučil odbor klubu turistů bechyňských při jeho odchodu do Tábora. Za jeho zásluhy ho jmenoval svým čestným členem a k uctění jeho památky pojmenoval stezku pod Obůrkou stezkou Franzlovou.

Předčasně odešel, v lednu 1933, dosud svěží ve svých sedmdesáti letech. Svůj odpočinek si zvolil tam, kam ho srdce táhlo, poblíže Černické obory, poblíže Bechyně a poblíže těch lesů, které měl rád a jimž celý život sloužil.

Franzlova stezka byla místním odborem KČT otevřena 29.7.1933 o třetí hodině odpolední úmyslně volenou prosbou,ale tím upřímnější formou domácí, téměř rodinné slavnosti, aby odpovídala praktickému duchu oslavencově. Pozvána byla župa i ústředí a sousední odbor v Týně n.Vlt., do jehož území stezka vede. Zúčastnili se oba synové, Dr.Rudolf Franzl, notář v Neveklově a Dr. Oldřich Franzl, prokurista Moravské agrární banky v Brně. V zastoupení velkostatku, jehož pozemky stezka vede, zúčastnil se ředitel ing. Frant. Novák, který pořadatelstvu osobně přednesl omluvu majitele Alfonse Paara, starosta města Bechyně K.Homér, předseda Okrašlovacího spolku R..Burian. ….Účastníci slavnosti prošli krásnou stezkou a na počátku i konci jejím zavěšeny byly vkusné tabulky označující jeho jméno. Dne 29. 3. 1937 byl slavnostně předán turistický most na Franzlově stezce. Šlo o železobetonový most u Rosína - Vesce přes potok Bílinu.Byl předán do opatrování obce Koloděj se slavnostním odhalením pamětní desky, litinové s textem: „Turistický most postaven odborem Bechyně a Týna n.Vlt. za přispění obcí Koloděj, Hvožďan a jiných dárců. 1935.“

Z čas. Lázně Bechyně č.2/ 1933, 11./1933,5./1937 sest. -ap-