Město Bechyně

Václav Kolafa se řadí mezi významné muže tohoto města. Za jeho působnosti coby starosty se podařilo mnohé záslužné dílo. Narodil se l. září 1866 v Těšínově u Vodňan. Absolvoval I. třídu měšťanské školy ve Vodňanech, II. VII. třídu reálné školy absolvoval v Písku. Po dva roky (1884 1886) studoval na státní vyšší průmyslové škole v Plzni.

V roce 1887 však musel nastoupit vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník u pevnostního dělostřelectva ve Vídni. Po návratu byl ustanoven v r. 1888 výpomocným podučitelem v Bernarticích. V roce 1889 složil doplňovací zkoušku dospělosti na Státním českém ústavě učitelském v Praze. Pak působil v Bernarticích a Černýšovicích a v roce 1891 vykonal zkoušku učitelské způsobilosti. Působil pak jako definitivní podučitel v Opařanech a v r. 1895 dostal definitivní místo v Bechyni. To byly tenkrát složité peripetie.V Bernarticích poznal svou ženu Marii, rozenou Hrubcovou.

Ačkoliv jeho přáním nebylo být učitelem, oddal se tomuto povolání celou svou duší, se snahou být odborníkem s rozhledem, se snahou pro nové objevy. Tyto jeho snahy se netýkaly jen kantořiny, ale celého aktivního občanského života. Dělal všechno neznal slova „nemohu“. Rád pronikal i do sfér jiných odborností, ale dovedl vždy ocenit zkušenosti a odbornost ostatních. Proto mohl být rozumným členem v zastupitelství města. Byl členem osvětových, sociálních a hospodářských spolků jako jednatel, pokladník, místopředseda a předseda. Učil také v letech 1897-1899 na keramické škole počty a němčinu.

Byl předsedou školní rady, Spořitelny města Bechyně, starostou Dobrovolných hasičů, předsedou Okresní péče o mládež, předsedou Okrašlovacího spolku.

„Svojí klidnou, rozvážnou, vytrvalou a osobně skromnou povahou dovedl mnohokráte vyrovnati nebezpečí rozkolů, předejíti ztrátě schopného pracovníka, dovést ke konci podnik, který zdál se již ztraceným.“

Starostou města byl zvolen 8. 3. 1922. Nedá se říct, že by ho to zvláště potěšilo, věděl, co je s touto funkcí spojeno: mnohé těžké úkoly v poválečné době, finanční problémy, politické zápasy. Potýkal se s otázkou, zda jeho skromnost, zásada klidného soužití bude s to, aby se svěřenému úkolu plně zhostil, i když ho přátelé ujišťovali, že se může spolehnout na jejich mravní oporu. Jeho desetiletá snaha starosty směřovala k užitečné schopnosti města, aby všechno fungovalo k prospěchu ,finanční a hospodářské jistotě. Finančními prostředky města hospodařil uvážlivě, rozumně, ale i s dostatkem nového myšlení. Můžeme uvést mimořádné příklady jeho iniciativ: veřejná investice do stavby moderního železobetonového mostu přes řeku Lužnici,dodnes chloubou města i stavební techniky. Za jeho starostenství byla postavena kolonie rodinných domků s jednotným řešením arch. Vahaly, dnes památková zóna Křižíkovy vilové čtvrti.